Podpalování rodinného krbu: Congrí

Upřímně se domnívám, že každý český kojenec se již rodí s ideou salátu. Jediný pravý vánoční bramborový salát je v jeho hlavě přítomen, aniž by byl ovšem kojenec schopen verbalizace či definice podstaty SALÁTOVITOSTI. Pouze naší vrozené holubičí povaze ale jistě vděčíme za to, že nejsme svědky krvavých řeží, majících za účel dokázat, že ta jediná pravá verze, přibližující se mýtickému Salátu, je bez salámu (pochopitelně).

Stejně tak po světě běhá nespočet receptů na pravé kubánské congrí. Jediný pravý je však tento. Důkaz je jednoduchý: většina receptů na congrí žádá přehršel ingrediencí - a zde již inteligentní čtenář vytuší, proč jsou tyto recepty falešnější než Zikmund, Liška ryšavá. Kubánci se vyznačují tím, že ingrediencí u nich nět. Zelená paprika je nedostatkové zboží, možná tak schovávané pro turisty z imperialistických zemí. Cibule na Kubě sice je, ale zásadně se vyznačuje tím, že není k dostání současně s česnekem. Žádá-li tedy congrí česnek, což žádá, prostou logickou úvahou dospějeme k tomu, že v něm nemůže být cibule. Cibulové congrí si možná dělají v teplíčku Floridy, ale my, kteří jsme se v dětství zabývali honem na šváby v Havaně, prostě víme, že cibule je ultimátní blbost.

Z čeho se teda congrí dělá:
černé fazole
rýže
vepřové maso (výborná je krkovička, nedietáři bůček - a vůbec: pravá kubánská babička vaří z toho, co má zrovna po ruce, takže tam klidně vrzněte kuřecí stehno)
olivový olej
česnek
pepř
sůl
oregano
citronová šťáva

Množství ingrediencí tentokrát opomíjím zcela záměrně, protože congrí se vyznačuje schopností uživit tolik jedlíků, kolik jich přijde. Kdo touží po nějakém tom exaktnějším čísle, tak ze dvou plechovek fazolí, hrnku rýže a tří kotlet byl bohatý oběd pro tři a ještě jednou tolik zbylo.

Fazole namočíme a uvaříme, jak umíme nejlíp. Jak ví každá hospodyňka, nesolíme.

(Protože chuť na congrí se může dostavit neočekávaně, můžeme si v nouzi vypomoct fazolemi v plechovce, ve slaném nálevu. Černé se takhle nevedou, vystačíme s červenými. Pokud nemáme rádi fazole, tak prostě congrí nevaříme, ne že nedáme nic. To by se musel José Martí obrátit v hrobě.)

VODU NEVYLIJEM! Fazole slijeme a v té vodě, juž osolené, uvaříme rýži. Kdo fazole nevařil, ale koupil u pana Alberta, uvaří rýži v nálevu z fazolí - prosté, milý Watsone.

V troubě se nám mezitím ve velkém (velkém) (VELKÉM!) pekáči peče na troše olivového oleje vepřové, které jsme osolili, opepřili, ooregánovali a bohatě očesnekovali.

Když je vepřové hotové, nakrájíme ho a vrátíme do pekáče. Šoupneme k němu rýži a fazole, kdo hodně rád česnek, přidá ještě stroužek dva rozmačkaného čerstvého. Podle chuti zastříkneme citrónem (citronovou šťávu můžeme do congrí vpašovat i tak, že s ní pečeme vepřové, ale takto lze kyselost lépe regulovat). Promícháme a staráme se o to, abychom ze stěn oškrabali všechen sós a rovnoměrně ho rozmístili do potravy. Dosolíme, dopepříme.

A to je opět vše, přátelé.

Samozásobování: domácí müsli s podivuhodným kořením a tak dál

Experiment si žádá velkorysého ducha. Marie Curie se taky neptala, na co umře, bylo mi konstatovat, když se Nejslawnější nad zaručeně pravou domácí bresaolou vyjádřil, že to vypadá a chutná jako něco, čím se obvykle krmí polární psi.

Dosud nezdolanou metou bylo taktéž zaručeně pravé domácí müsli. Pokus prvý, vykonaný podle receptu za pomoci oleje a třtinového cukru, byl, řekněme, poživatelný. Když jsem dožvýkala poslední nok, poradila jsem se opět s přítelem Googlem a rozhodla, že třá použít onačejšího spojovadla.

Na snídaňovou pochoutku tedy vezmeme

300 g ovesných vloček
půl piksly Salka
100 g strouhaného kokosu
mandlí podle vkusu každého soudruha

To všechno smícháme. Aby to byla větší legrace, vezmeme ještě hmoždíř a umístíme do něj 6 hřebíčků. Poškádlíme sousedy jejich roztlučením přidáme lžičku skořice a lžičku kardamomu a přibližně rovnoměrně poprášíme vločkovou směs. Znova promícháme, rozprostřeme na plech vyložený pečicím papírem a šoupneme do trouby rozpálené na 120. Tam sušíme, až to zezlátne. Nižší než obvykle uváděná teplota je tam kvůlivá tomu, abychom to nemuseli moc míchat, neb jsme stále ještě líní jako vši.

K čokoládové variantě přisypeme místo koření dvě a půl lžíce kakaa. Měla by se správně nazývat kakaová, ale průmysloví výrobci se takovými detaily taky nezatěžují, tak co.

Obzvláště vhodné je péct to v troubě najednou, anžto na vločkách zabarvených kakaem nevidno, jestli už jsou hotové, čili nic.

Co nedělat v Lisabonu: stručný průvodce

Moji rodiče se vyznačují tím, že když jim zaměstnavatelé dovolí, neobejde se to bez adrenalinových zážitků, většinou zapříčiněných stavem vozového parku. Ten měl odslouženo již za posledního císaře pána, tudíž jeví tendenci rozpadat se na prvočinitele (o upadlém kardanu kdesi v Rakousku se tradují legendy, druhé čestné místo zaujímá zavzdušňující se přívod benzinu, který spolehlivě nutil otce co dvacet kilometrů zastavit a odvzdušnit). My vlastní vozový park nemáme, problémy tedy musíme vyrábět jinak. Kdo netouží opakovat naše chyby, ať se náležitě poučí:

1) Pokud se bojíte létání, zůstaňte doma vůbec. Tímto pravidlem se neřídím, a je mi pokaždé řítit se vstříc smrti za zpěvu písně Išla Marína do cintorína a s chmurnou jistotou, že letuška, která si při přistávání právě nonšalantně obléká sáčko, tak činí zcela určitě proto, že zkrátka touží zemřít jako chlap.

2) Naučte se portugalsky. Portugalci, pamětlivi své veliké minulosti, neovládají anglický jazyk, a to tak, že vůbec. (Angličtinou vládne personál letiště, částečně personál hotelů. Mimo tato území jsou lvi.) Portugalci rozumějí španělštině, ale je pokládáno za nezdvořilé, pokud ji používáte. Po několika pokusech objednat orange juice jsem rozhodla, že je lepší být pokládán za nezdvořilého a obdržet tekutinu než neobdržet nic.

2a) V té chvíli však Portugalci nabyli mylného dojmu, že rozumějí-li oni mně, rozumím také já jim, a začalo poutavé rodeo.

3) Nedůvěřujte průvodcům. Ne jednou jsme šplhali do strmého kopce, abychom zjistili, že adresu sice dokázal reprodukovat poměrně přesně, téhož však nedocílil při zaznačování objektu na mapě.

3a) Thank You, Captain Obvious: Nedůvěřujte průvodcům při hodnocení restaurací. Ze tří pokusů (ověřovaných na internetu, protože koneckonců TAK naivní nejsme ani my) se nám třikrát dostalo pokrmu poživatelného, nikoliv však hodného záznamu pro věčnost. Pokus čtvrtý jsme zamítli po prohlídce místa absolvovat, protože nejslavnější cukrárna v Belému, narvaná turisty k prasknutí, nápadně připomínala průmyslová jatka plná kvičících vepříků. Kávu jsme si vypili o tři desítky metrů dál v milé společnosti pánů, horečnatě vyplňujících tikety místní Sazky, která jim zakalila zrak vidinou 170 milionů euro. O dalších dvacet metrů dál jsem si pořídila nikoliv slavný, ale zato výtečný pivní zákusek, prý taktéž dle tradiční receptůry.

4) Naučte se portugalsky. Jídelní lístek v turističtině může být odlišný od lístku domorodého, takže zatímco Portugalec si smí vychutnávat chlebovou kaši s mořskými plody, vy si můžete dát vepřový plátek s vejcem a hranolkami.

5) Jevíte-li tendence k závislosti na sladkém, širokým obloukem se vyhýbejte všem "pastelaríím", zvláště pak jejich zboží nazvanému "pastel de nata". Heroin je jeho mladší a méně nebezpečný bratr.

6) Nejezděte ve středu do Sintry. Je zavřeno. Věřte mi, my tam byli. (Jste-li v Sintře ve středu, jděte do muzea hraček. Spatříte tam nejen hračky československé,

ale můžete se také kochat tím, jak byste si hráli na Hitlerjugend

nebo něco jiného pěkného.

6a) Jdete-li do muzea hraček, napněte uši. Uslyšíte-li skřípání, na nic nečekejte a UTÍKEJTE. Skřípání znamená, že se blíží majitel, upoutaný na kolečkové křeslo, který touží se vás zeptat, jak jste se o muzeu dozvěděli, a povědět vám, že sbírka má čtyřicet tisíc kousků. To by koneckonců nebylo nic špatného - každý se rád pochlubí. Potíž je v tom, že majitel hovoří angličtinou velmi pravděpodobně nekompatibilní s vaší. Co byste možná i rozuměli, to neuslyšíte, neboť majitel hovoří velmi,
velmi tichou angličtinou. Třetí úskalí rozhovoru pak spočívá v tom, že během let z nějakého důvodu bohužel přišel o paměť, takže za dobu naší prohlídky druhého patra přijel třikrát, a pokaždé započal konverzaci slovy Where are you from?, aby neomylně pokračoval informací o počtu kusů sbírky a o tom, že ji shromažďuje po celý život.

7) Mělo by to být upozornění speciálně pro ženy, ale dneska jeden neví: absolutně nevhodné jsou vysoké podpatky. Vybavíte-li se jehlami, měly by mít následující příslušenství: seznam nemocnic, kartička pojištění, dostatečná finanční rezerva a znalost užitečných frází typu Au, strašně to bolí; Myslím, že jsem si zlomil/a nohu; Kudy do nejbližšího lazaretu?; a tak podobně. Je-li pražská dlažba kvůli kočičím hlavám považována za nevhodnou pro chůzi na vysokých podpatcích, proti té
lisabonské je to jako Niagára proti jezu u Sušice.

8) Neřiďte se při přecházení ulic Lisaboňany. Lisaboňané považují stání na červenou za překonaný zvyk, něco jako pozdrav Čest práci. Vyrazí-li ale Portugalec do vozovky, zdaleka to neznamená, že nic nejede, nebo že by se jedoucí vozy pohybovaly takovou rychlostí, aby dokázaly včas zabrzdit. Většinou to tak je, není to však absolutní pravidlo.

A to je vše, přátelé. Jinak je to, zdá se, přívětivé místo pro pobyt.