čtvrtek 16. února 2012

Rodinné album

To jsem se tuhle na internetu dozvěděla, že jedna paní či slečna má divné známé, protože ledva známé povily potomstvo, zblbly. Pročež se potomstvo stalo středem světa, a jsou všemožně vyzdvihovány jeho úžasné schopnosti, a to včetně schopnosti dýchat. Paní či slečna byla poněkud rozdurděna, že ty ženy, dříve úspěšné podnikatelky, vědkyně, sůl země a vůbec, jsou najednou radostně vykulené z toho, jaké má řvoucí uzlík hlasivky.

VAROVÁNÍ: Následuje explicitní popis dětského chování. Může způsobovat nevrlost, nepřátelské reakce a bolení hlavy. Vedlejší účinky konzultujte se svým psychologem.

HRA NA PRÁCI
Plivník: Pápá! (Čeká na odezvu, jíž je zamávání a výrok "pápá". Dokud neproběhne potvrzení kontaktu, opakuje svou repliku. Poté odchází do svého pokoje. Po deseti vteřinách se vrací.)
Plivník: A-oj! (Čeká na reakci, podle potřeby repliku opakuje.)
Matka: Ahoj! Jak ses měl?
Plivník: Bagí! ("Pracoval jsem s bagrem.")
Matka: VÁŽNĚ? A co jste s tím bagrem dělali?
Plivník: Íu. ("Bagrovali jsme hlínu.)
Matka: Báječné! A nač ta hlína bude?
Plivník: Mašika. Kouí komiki. ("Mašince se kouří z komína.")
Matka: Aha, tak vy jste tu hlínu vezli vlakem. A komu?
Plivník: Pan Baoš. ("Panu Blahošovi." Pan Blahoš je oblíbená postava z kresleného seriálu Pohádky o mašinkách.)
Matka: A co s ní pan Blahoš bude dělat?
Plivník: Baba. ("Dá ji panu Zababovi." Pan Zababa je neméně oblíbená postava z téhož kresleného seriálu. Jaké jsou další osudy a dobrodružství hlíny, se zatím nepodařilo zjistit.)

Toto hrajeme asi desetkrát denně. Hrajeme také jiné hry, ale přátelé, sofistikovanými bych se hanbila je nazvat.

Pro hrubou představu lze chování batolat přirovnat k nekonečné smyčce s nějakou pořádnou vypalovačkou. Vypíná se na dvě hodiny v poledne a na noc. Jinak hraje. A hraje. A hraje. Aby však byl účinek dokonalejší, není jisté, kdy se znovu zapne. Probudí vás v pět ráno, nebo taky v sedm. Nebo ve tři. Někdy se znovu sama vypne, jindy ne.

Kdybych syna nemilovala absolutní, bezpodmínečnou, byť poněkud nelogickou láskou, CO by mi zabránilo odložit ho na klášterní schody, jak se to dělávalo blahé paměti za dávných časův?