úterý 6. září 2011

Starý zlatý časy

Těším se, až ze mne bude důchodkyně. Budu plít jedové sliny na zkaženou mládež a občas z dlouhé chvíle někoho přetáhnu hůlkou, bude-li mne chtít předběhnout v populárním dostihovém závodě O zlatou sedačku.

Už nyní proto pilně trénuju. Však ono se vždycky něco najde: například v knihách se píše, že za dávných dob býval pan podnikatel vážený maloměšťan s bradkou, knírkem a cvikrem. Jestli někdy někde přetáh služku, tak se to pěkně drželo pod pokličkou domácnosti, a na veřejnosti mu bylo výhradně obchodovat a pět vlastenecké písně. A dneska si to koupí brusle na kolečkách a v pětatřiceti se to vydá vydobýt si svých devětatřicet vteřin slávy. Semper Sempri.

Podobně stará Blažková, co jí na prsouch držela žehlička kvůlivá tajemnému magnetismu, to podomácky využívala k šálení mladých děv, jimž vykládala Přijde, veme si vás, slečínko, a dostanu dva grejcary, a nenakrucovala se v noční košilce na náměstí, protože by ji odvezli a ona by již nevydělala svých dvou krejcarů. Pravda, měla by o byt a stravu postaráno.

A ani ty matróny už nejsou, co bejvávaly.

Žádné komentáře:

Okomentovat