Cynikův průvodce po Auschwitzu

Auschwitz-Birkenau, pátek 13. dubna. Čímsi nespecifikovaným je mi počínání toho dítěte sympatické.

Řádně opečovávavše malého Plivníka, vzali jsme ho ve stádiu - 8 měsíců do Uru egyptského, kde mým prostřednictvím mohl pohledět na barevné rybky, a vzhledem k tomu, že od časů Mojžíšových se přístup místních obyvatel k cizincům poněkud změnil, také užívat bohatého snídaňového bufetu.

Malá Bublina si též žádá svoje. Dodrželi jsme tedy tradici "po stopách diaspory" a odvezli pětiměsíční břicho do Krakova, který je památný například továrnou pana Schindlera a tím, že je z něj pouhé dvě hodiny do Osvětimi.

Dlužno dodat, že stále ještě patřím ke generaci, pro kterou procesy užívané v tomto místě pro co nejefektivnější eliminaci lidských jednotek nejsou neznámé. Režim, který měl tu čest mě několik let vzdělávat, potřeboval nepřítele, a protože teze nepřítele vnitřního byly již opuštěny, zvolil nepřítele vhodně časově i místně vzdáleného, kterého bylo lze nenávidět o to lépe, oč více byl představen schematicky. V hodinách historie nikdy nespatříte hodnou tetu Gertu, která adoptovala dvě indické siroty a donáší denně čerstvé květiny do místního kostelíka, zato se dozvíte mnohé o fanatických dívenkách chrastících kasičkami s nápisem Winterhilfe a o kožených stínítkách na lampy.

Nepřekvapily mne tedy, aniž by mne v mém požehnaném stavu rozplakaly, hromady brýlí, kufříků,kartáčků na chrup a pozůstatky chrupních i jiných náhrad. Dokonce anidětské košilky, které jsou přece TAK MALIČKÉ, se mnou nehnuly. Pár překvapení však Osvětim přece jen skýtá.

Starý tábor, který se používal do dob hromadného vyhlazování (je to ten s nápisem o práci, která osvobozuje, přičemž heslo moudře tají, že půjde o osvobození ve stylu pana Kopfrkingla), působí téměř přijatelně. Budovy z bývalých kasáren jsou řazeny pěkně geometricky. 

Dojem poněkud kazí zjištění, že doba přežití se tu pohybovala zhruba od tří do šesti měsíců. Židé měli trvanlivost výrazně kratší. Také plynová komora se tu nacházela, protože příprava dělá mistra.

Město se dokázalo po vzoru plevele rozrůst až k branám tábora, což dalo vzniknout půvabnému zákoutí s rychlým občerstvením a pizzerií v blízkosti drátů. Nejsem nepřítelem stravování turistův, ale přece jen, pieta vypadá trochu jinak. (Dlužno dodat, že v blízké Březince se vyskytuje výhradně prodejna knih, u které se nacházejí dva automaty s potravou a jeden nápojový. Chroupat brambůrky v blízkosti zbořených krematorií má sice do piety také daleko, ale připadá mi to přece jen případnější než cpát se salámem na sugu.)

Výstava v Osvětimi připomíná krom jiného také ruské zajatce, u kterých zdůrazněno, že byli likvidováni za kruté zimy tím, že je polévali vodou. Nesmírně by mne zajímalo, jak to tak přijde, že to jednoho napadne. Nejsou mi neznámy pokusy se simulací vězeňského prostředí, ale přesto. To se hlídající hoši jednou večer nudili a rozhodli se zpestřit si příliš dlouhou službu? "Hej, Hansi, myslím, že tady tomu ve třetí řadě je nějak teplo!" Haha. Nebo to byl zlepšovák ve stylu "nyní vyhlazujeme o dvacet procent rychleji"? Dostal někdo opušťáček?

U Osvětimi-Birkenau DOOPRAVDY překvapí, jak je veliká. A DOOPRAVDY překvapí, jak jsou plynové komory efektivně malé. Plýtvat se nebude ani místem, toto na zavraždění dvou tisíc lidí docela stačí. Šetřete národní cihly, inženýre.

V současné chvíli se lze do Březinky dostat bez průvodce. Do "staré" Osvětimi také, ale pouze v ranních a odpoledních hodinách, po většinu času je posunovač po táboře vyžadován. Žel, kvůli němu prohlídka ztrácí svůj meditativní charakter a celá akce se podobá spíše návštěvě Disneylandu, jak ostatně hojně dosvědčují pošťuchující se mládežníci, dovlečení sem proti své vůli historiechtivými rodiči v rámci zaplaceného zájezdu. Dnes solné doly, zítra hromadné vyhlazování, obé lze výhodně získat v naší CK. Dokonce za stejnou cenu.

Začalo to tady.

A skončilo zde.

Obrazový doprovod:

 Milým zpestřením byla nutnost zakoupit pro cestu do Osvětimi lístek. Zajímalo by mne, zda jde v tomto případě o pověstný německý smysl pro pořádek, nebo o smysl pro humor.

Model plynové komory, místnost určená ke svlékání. 

Umělcova představa o tom, jak lidé umírají. Kdyby někdo nevěděl. Výukový účel to nemá, turista profrčí kolem rychle a nedotčen. 

Sbírka krémů na boty, zastoupena i firma Baťa. 

 A zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou.

Dřevěné ubytování v Auschwitz-Birkenau. Původně stáje pro koně. Je zde možno umístit 52 ks koní nebo 400 ks lidí. V tom případě se tolik nevyužijí ty kruhy na stěně. 

 Toto je ta horší cesta.

 Toto bude patrně spíš německý smysl pro pořádek než pro humor.

Stromy.

Povšimněte si barevného panelového obydlí v průzoru brány.

Felicita!

Ideologická příprava:

My jsme se chtěli najíst už v Boleslavi. Vážně. Oblezli jsme jistě polovinu restaurací, které tam mají, abychom je zavrhli, protože
a) vypadaly jako čínské bistro s nejistým sortimentem,
b) byly čínské bistro s nejistým sortimentem,
c) byly italské bistro s názvem evokujícím nejistý sortiment.

Zbytek, který jsme viděli, nabízel poctivé staročeské kuře s broskví.

Po této pouti jsme prolezli ještě půl Brandýsa, abychom se zase pokorně vrátili zpátky do restaurace k zámku, jelikož knedlíky v Záložně,

která disponovala půvabnou výlohou a sokolským nářadím u vchodu, vypadaly z dálky lehounce okorale.

Felicita. Štěstí. Hm.

Nejslawnější si na úvod nechal přinést carpaccio, které bylo podle jeho slov dost nijaké. Korunoval ho olivovým olejem, který na lahvi hrdě nesl nápis Extra virgine, méně hrdě pak datum spotřeby do roku 2011. Hm.

Hlavní chod byl o poznání lepší. Slawný sice frfňal, že lososa umím líp, ale člověk by si neměl nic nalhávat: můj geniální losos je připravován systémem pokus-omyl, přičemž omyly za poslední rok nad úspěšnými pokusy zvítězily v poměru 15:2.

Já, která se doma k hovězímu, které jeví byť i stopové množství kližky, nedostanu, jak je rok dlouhý, jsem zaržála, neb měli ossobuco s fazolemi a zeleninovou omáčkou. Omáčka vyvážená, fazole nedosahovaly geniality fazolek pana Ramsaye, ale kdo dosahuje, že. Byly dobré, a to je co říct. Pyré dobré. Žel, maso bylo už lehce vysušené, a vzhledem k tomu, že u ossobuca je ossobuco jaksi hlavní ingredience, je to závada mírně větší než malá.

Dezerty velmi chutné, víno od Skoupila též. Obsluha vlídná a úslužná, tuším i úsměv občas někdo přihodil.

Bonusové body: Plivník byl obsloužen porcí zmrzliny zadarmo, poté co byl odhalen, jak se dobývá na moji.

Vcelku to vypadalo jako s těmi fyziky: taková krásná teorie, jen ta realita to tak nejapně kazí. Ale tož ja, člověk tam kvůli tomu přes půl světa nepojede, ale když už tam jednou je, je to minimálně zvažovatelná varianta.

Středostavovští výletníci a vražedná cesta

Rozjařeni štěstím začátečníků vydali jsme se do Staré Boleslavi, kde mají o víkendu v deset dopoledne vynikající zákusky přímo u kaple blahoslaveného Podivena, který si ji zasloužil tím, že se stal zavražděným sluhou taktéž zavražděného svatého Václava, a poté popřel přírodní zákony, jelikož ač umístěn na strom, odolal zubu času a ni zvěř se ho netkla. Člověk si říká, že by mu jistě bylo milejší popřít přírodní zákony spíš tak, že by po útoku nezemřel, ale Boží milost si nevybírá. Zmrzlinu tu mají poněkud přeslazenou, ale dobrou. Malinová s kouskama malin. Kaple není přístupná veřejnosti.

O něco málo dále se v půl jedenácté nachází zamčený Kostel Nanebevzetí Panny Marie,

u něhož jsme nalezli mešní Tuzemský.

Ještě o něco dále a později nám bylo lze spatřit zavřenou baziliku Václava

 s půvabným zátiším.

U té je podle tvrzení pána, který nedaleko opravoval své koně, nejlepší restaurace v Boleslavi, ale vzhledem k tomu, že z nejlepší restaurace nevábně zaváněl nikoliv borový háj, ale přepálený tuk asi tak na kilometr daleko, cestovali jsme dále.

Brandýs ukázal o něco vlídnější tvář, když zpřístupnil říční loď a zámek, který jsme nenavštívili jen díky tomu, že batolata nejsou přístupna hodinovým prohlídkám uzavřených prostor.

Ukázalo se zde, že odkládat nápojové nádoby je zřejmě nějaká novější lidová tradice, neboť na mostě jsme objevili sklenku s kusem citrónu a zbytkem blíže nezkoumané tekutiny.

Mají tu také půvabný střet kultury staré a nové,

i střet kultury tuzemské a cizozemské.

Údajně se zde nachází i židovský hřbitov, ale, kdo by to byl řekl, je zamčený. Zda trvale nebo pouze po čas naší návštěvy, se nepodařilo zjistit.

Kam na typický středostavovský výlet: Kutná Hora

Zde mají ošklivé nádraží, které přes svůj název neleží v Kutné Hoře. V Sedleci mají také pěknou kostnici,

a chrám, který jednomu osvětlí, jak že to myslel Urban s těma mrtvýma holubama na půdě v Sedmikostelí, a že kostní kultura je tu rozvinuta. Požitky mnohé, vstupné mírné.

 Barák nesoucí jméno patronky horníků je ozdoben poutavými chrliči

a v galerii pana Zubova, jehož žena se proslavila při druhé volbě našeho současného pana prezidenta, sokola sivého, slunéčka jasného, se zcela evidentně koná Umění. Neváhejte!

O návštěvě cirkusu

Závidím mužům, pane Freude. Nikdy jsem si sice nemyslela, že by byl zrovna penis záviděníhodný, ale jestli by to mělo znamenat absenci těhotenských hormonů, tak sem s ním, pravím.

To je tak: tuto neděli přijel cirkus Berousek. Vztyčilo (!!!, pane Freude) se šapitó a od té doby, kdykoliv jsme šli kolem, neslyšeli jsme než "síkus, mamiku, síkus, Ben do síkusu". Nejslawnější tedy zakoupil na neděli dva lupeny a šlo se.

V síkuse se v prvé řadě vyskytovala cukrová vata, kterou jsme nutně museli zakoupit. Také jsme museli zakoupit za 50,- korun českých nafukovací zebru, neboť paní posléze se houpající na laně a nyní nabízející nafouknuté zboží nedbala našeho Nechceme ničehož, a lstivě se optala synka, který zebru pochopitelně chtěl. Od té doby zebra chodí všude s námi, a protože synek ještě nepochopil koncept býložravství, pojídá tu chodník, tu šišku, tu silnici a tak. Lejno zatím nepozřela, přestože k tomu směřovala mílovými kroky.

Po této kulturní vložce začaly po stropě běhat hvězdy, břeskná hudba ničit bubínky a obecenstvo tleskat. Tleskat začal s rozzářenýma očkama i Plivník. A mým těhotenským hormonům se začaly hrnout slzy z očí, anžto chudák synek přece vůbec netuší, co přijde, a co když se mu to nebude líbit? Co když přijde jedna opelichaná zebra, která ho bude upřímně nudit? Co když bude zklamaný, protože se tolik těšil, tak, jak jsme si tím prošli všichni? Proč jsme ho vůbec přivedli na svět? JAK JSME MU TO KURVA MOHLI UDĚLAT?

Pointu nemám. Otírám oslzené tváře a konám doma pravé bydlenkovské jaro.