Reklamní okénko: o frustraci

Dívat se na socialistickou produkci jistě JE démon zvrácenosti, ale muž mi tuto úchylku toleruje, ba dokonce mě na vypečenější kousky sám upozorňuje a přístroj zapíná. O vášni pro knír Jiřiny Švorcové v Ženě za pultem jsem se již zmiňovala, ale chladnou mě nenechávají ani nyvé pohledy Zlaty Adamovské v Sanitce. Letos navíc premiérově Okres na severu, z nějž jsem do svého pokročilého věku shlédla pouze tuto ukázku, slibující mnohé požitky. (Nezůstalo u slibů, po shlédnutí několika dílů je nutno přiznat autorovi odvahu větší té, s níž se strká hlava lvovi do tlamy, protože stvořit tolika dílů o partě starých chlapů, kteří se převážně zabývají vedoucí úlohou strany, to vyžaduje celého muže. Vedlejší dějové linie - jak se seznámit s mužem svého srdce v mateřské škole či jak je i Nejvyšší - zde nikoliv Bůh, ale okresní tajemník - v podstatě lidovej člověk, co si u táboráčku zazpívá a buřtíka opeče - jsou vskutku vedlejší. Hraje i Jiřinka, přestože se jí z nějakého důvodu knír nechvěje, což je jednak zvláštní, protože hraje ženu o mnoho starší, než když vážila bramborový salát, jednak mne to zklamalo.)

Čemu však člověk při této zábavě neujde, jsou reklamy. Už si nikdy nekoupím kofolu, protože uzřít nebo alespoň zaslechnout šestkrát za večer, že mladý hipsta bude grilovat hovězí srdce a dívka srdce nikoliv hovězího, ale jeho, má koupit cedník, je přece jen trochu příliš i na mne, ženu odolnou a trénovanou dotazy Budeš si se mnou hrát? A teď si se mnou budeš hrát? A kdy za chvíli si se mnou budeš hrát? A už je za chvíli? A budeš si se mnou hrát? (Pronášeno v třicetivteřinových intervalech. Že neuvádím další otázky, neznamená, že přestávají, ale že jsou shodné s výše uvedenými, a laskavý čtenář tedy doplní "atd. atd.") To mi však vadí méně než výhřez kreativity, kterého se dopustili hoši vytvořivší reklamu na řetězec, který se zabývá prodejem motorových pil, dlažeb, hřebíků, květin a jiného zboží pro domácí kutily.

Takto: Echtovní česká vesnice. Úpravné barokní obloučky zality září slunce. Černovlasá a černobrvá mladice nese zlatavý mok. Vtom však do naší krásné, ničím nerušené odpolední idyly vpadá cizí prvek! Zle matičko zle, motorkáři zde! Muži jsou to zarostlí, mají dlouhý vlas, a nepatří tudíž mezi nás, nejčistší taky nejsou, každej správnej Pepa si vodplivne, než si startku zapálí. V rukou se jim vyskytuje nejméně jeden řetěz, jímž výhrůžně chrastí. Servírka vyděšeně hledí, načež praví cosi jako "no tak, chlapi!". Obránci vesnice však odmítají bránit a skrývají se... jen aby se za chvíli vrátili se svými motorovými pilami, sekačkami a jiným zbožím pro domácí kutily, jehož nastartováním předznamenávají český masakr, pokud cizí element okamžitě nevypadne. Cizí element se zalekává a vypadává.

Tož, tento způsob léta zdá se mi poněkud nevhodným. Docela by mě zajímalo, kterému zadavateli tohle prostinké dělení světa na "hodní my, zlí cizinci" (povšimněmež si jejich atributů - čerň, všeobecná zanedbanost, ledva stroje zaparkujou, už se schyluje k ataku) připadalo natolik geniální, že si řekl Jasně, my se chceme prezentovat tím, že naší motorovou pilou zabijete kohokoliv! A až tohle uvidí sousedojc Venca, tak si koupí naši sekačku a ne sekačku konkurence, ponivač se s tím může tak ňák, jak bych to jenom řek, ztotožnit! To nejni vůbec absurdní, že ty motorkáři jsou agresivní jenom tak (však to vidíme kolem sebe denně, že jo, že jo?!), protože von takovej motorkář sice možná vypadá, že jde jenom zahnat žízeň po cestě, ale přece jenom, je to ňákej cizí, pámbu ví, jestli náhodou nechce hospodu vybílit, ženy znásilnit a slepice peněženku ukrást.

Když nad tím tak uvažuju, asi můžu bejt ráda, že tam kreativec rovnou nevrznul cikána.