Felicita!

Ideologická příprava:

My jsme se chtěli najíst už v Boleslavi. Vážně. Oblezli jsme jistě polovinu restaurací, které tam mají, abychom je zavrhli, protože
a) vypadaly jako čínské bistro s nejistým sortimentem,
b) byly čínské bistro s nejistým sortimentem,
c) byly italské bistro s názvem evokujícím nejistý sortiment.

Zbytek, který jsme viděli, nabízel poctivé staročeské kuře s broskví.

Po této pouti jsme prolezli ještě půl Brandýsa, abychom se zase pokorně vrátili zpátky do restaurace k zámku, jelikož knedlíky v Záložně,

která disponovala půvabnou výlohou a sokolským nářadím u vchodu, vypadaly z dálky lehounce okorale.

Felicita. Štěstí. Hm.

Nejslawnější si na úvod nechal přinést carpaccio, které bylo podle jeho slov dost nijaké. Korunoval ho olivovým olejem, který na lahvi hrdě nesl nápis Extra virgine, méně hrdě pak datum spotřeby do roku 2011. Hm.

Hlavní chod byl o poznání lepší. Slawný sice frfňal, že lososa umím líp, ale člověk by si neměl nic nalhávat: můj geniální losos je připravován systémem pokus-omyl, přičemž omyly za poslední rok nad úspěšnými pokusy zvítězily v poměru 15:2.

Já, která se doma k hovězímu, které jeví byť i stopové množství kližky, nedostanu, jak je rok dlouhý, jsem zaržála, neb měli ossobuco s fazolemi a zeleninovou omáčkou. Omáčka vyvážená, fazole nedosahovaly geniality fazolek pana Ramsaye, ale kdo dosahuje, že. Byly dobré, a to je co říct. Pyré dobré. Žel, maso bylo už lehce vysušené, a vzhledem k tomu, že u ossobuca je ossobuco jaksi hlavní ingredience, je to závada mírně větší než malá.

Dezerty velmi chutné, víno od Skoupila též. Obsluha vlídná a úslužná, tuším i úsměv občas někdo přihodil.

Bonusové body: Plivník byl obsloužen porcí zmrzliny zadarmo, poté co byl odhalen, jak se dobývá na moji.

Vcelku to vypadalo jako s těmi fyziky: taková krásná teorie, jen ta realita to tak nejapně kazí. Ale tož ja, člověk tam kvůli tomu přes půl světa nepojede, ale když už tam jednou je, je to minimálně zvažovatelná varianta.

Středostavovští výletníci a vražedná cesta

Rozjařeni štěstím začátečníků vydali jsme se do Staré Boleslavi, kde mají o víkendu v deset dopoledne vynikající zákusky přímo u kaple blahoslaveného Podivena, který si ji zasloužil tím, že se stal zavražděným sluhou taktéž zavražděného svatého Václava, a poté popřel přírodní zákony, jelikož ač umístěn na strom, odolal zubu času a ni zvěř se ho netkla. Člověk si říká, že by mu jistě bylo milejší popřít přírodní zákony spíš tak, že by po útoku nezemřel, ale Boží milost si nevybírá. Zmrzlinu tu mají poněkud přeslazenou, ale dobrou. Malinová s kouskama malin. Kaple není přístupná veřejnosti.

O něco málo dále se v půl jedenácté nachází zamčený Kostel Nanebevzetí Panny Marie,

u něhož jsme nalezli mešní Tuzemský.

Ještě o něco dále a později nám bylo lze spatřit zavřenou baziliku Václava

 s půvabným zátiším.

U té je podle tvrzení pána, který nedaleko opravoval své koně, nejlepší restaurace v Boleslavi, ale vzhledem k tomu, že z nejlepší restaurace nevábně zaváněl nikoliv borový háj, ale přepálený tuk asi tak na kilometr daleko, cestovali jsme dále.

Brandýs ukázal o něco vlídnější tvář, když zpřístupnil říční loď a zámek, který jsme nenavštívili jen díky tomu, že batolata nejsou přístupna hodinovým prohlídkám uzavřených prostor.

Ukázalo se zde, že odkládat nápojové nádoby je zřejmě nějaká novější lidová tradice, neboť na mostě jsme objevili sklenku s kusem citrónu a zbytkem blíže nezkoumané tekutiny.

Mají tu také půvabný střet kultury staré a nové,

i střet kultury tuzemské a cizozemské.

Údajně se zde nachází i židovský hřbitov, ale, kdo by to byl řekl, je zamčený. Zda trvale nebo pouze po čas naší návštěvy, se nepodařilo zjistit.

Kam na typický středostavovský výlet: Kutná Hora

Zde mají ošklivé nádraží, které přes svůj název neleží v Kutné Hoře. V Sedleci mají také pěknou kostnici,

a chrám, který jednomu osvětlí, jak že to myslel Urban s těma mrtvýma holubama na půdě v Sedmikostelí, a že kostní kultura je tu rozvinuta. Požitky mnohé, vstupné mírné.

 Barák nesoucí jméno patronky horníků je ozdoben poutavými chrliči

a v galerii pana Zubova, jehož žena se proslavila při druhé volbě našeho současného pana prezidenta, sokola sivého, slunéčka jasného, se zcela evidentně koná Umění. Neváhejte!

O návštěvě cirkusu

Závidím mužům, pane Freude. Nikdy jsem si sice nemyslela, že by byl zrovna penis záviděníhodný, ale jestli by to mělo znamenat absenci těhotenských hormonů, tak sem s ním, pravím.

To je tak: tuto neděli přijel cirkus Berousek. Vztyčilo (!!!, pane Freude) se šapitó a od té doby, kdykoliv jsme šli kolem, neslyšeli jsme než "síkus, mamiku, síkus, Ben do síkusu". Nejslawnější tedy zakoupil na neděli dva lupeny a šlo se.

V síkuse se v prvé řadě vyskytovala cukrová vata, kterou jsme nutně museli zakoupit. Také jsme museli zakoupit za 50,- korun českých nafukovací zebru, neboť paní posléze se houpající na laně a nyní nabízející nafouknuté zboží nedbala našeho Nechceme ničehož, a lstivě se optala synka, který zebru pochopitelně chtěl. Od té doby zebra chodí všude s námi, a protože synek ještě nepochopil koncept býložravství, pojídá tu chodník, tu šišku, tu silnici a tak. Lejno zatím nepozřela, přestože k tomu směřovala mílovými kroky.

Po této kulturní vložce začaly po stropě běhat hvězdy, břeskná hudba ničit bubínky a obecenstvo tleskat. Tleskat začal s rozzářenýma očkama i Plivník. A mým těhotenským hormonům se začaly hrnout slzy z očí, anžto chudák synek přece vůbec netuší, co přijde, a co když se mu to nebude líbit? Co když přijde jedna opelichaná zebra, která ho bude upřímně nudit? Co když bude zklamaný, protože se tolik těšil, tak, jak jsme si tím prošli všichni? Proč jsme ho vůbec přivedli na svět? JAK JSME MU TO KURVA MOHLI UDĚLAT?

Pointu nemám. Otírám oslzené tváře a konám doma pravé bydlenkovské jaro.

O mašince Tomášovi, česky

Na světě je mystérium, proti kterému je otázka boží existence vhodná leda tak k tomu, aby se jí zabývaly děti nejpozději v předškolním vzdělávacím zařízení:

Dosti často je mi hledat na Youtube veselé příhody z ostrova Sodor. (Ne, ne, netažte se, sama nejsem nijak nadšená, že mi toto místo nezůstalo utajeno. Já bych bez něj uměla žít.) A při hledání Youtube mazaně nabízí, co byste asi tak mohli chtít. U požadavku "mašinka Tomáš" tedy nabídne:

- mašinka Tomáš

- mašinka Tomáš česky

- mašinka Tomáš cz

- mašinka Tomáš znělka (a tak dál)

A já se ptám: co, propánaboha, ti dobří lidé čekají, že pod "mašinkou Tomáš" najdou? Vytoužený pořad v esperantu?