Reklamní okénko II.

Již jsem přivykla, že prodavači teplé vody mi nabízejí leccos. Pravda, jejich údajně cílená nabídka zřejmě zas tak dokonale cílená nebude, neboť nabízet mi cestu k vysněné postavě a hubnutí na míru je vcelku chucpe - poslední rychlé přeměření v oblasti, kde si přibližně pamatuji pas, ukázalo něco kolem sta centimetrů. Krejčovský metr jsem rituálně spálila a na lednici vylepila obrázek matky medvědice z populárního seriálu o Míšovi Kuličkovi, aby hoši viděli, že jsou na tom jinde i hůř. Já jim dám, Angelina Jolie.

Co je to však proti tomuto umění pozitivní motivace. Jestlipak má své fandy i neopakovatelná (!) možnost úmrtí na rakovinu prostaty.

Apokalypsa na dosah

Nevím, co to mělo znamenat. Ale vím, co to znamená.

Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření!

Restaurovaný Krakov

Nejen duchovními požitky živ je člověk. Krom návštěv tradičních destinací jsme tedy museli někde jíst, a protože jsem děvče přičinlivé, vznesla jsem dotaz, kdeže by to mohlo být.

Výsledkem byl seznam asi deseti podniků nebo řetězců, kde by se dalo něco pozřít. Z nich se nám podařilo navštívit jediný, protože ostatní byly moc daleko / zrovna zavřené / ztracené.

Zde tedy seznam toho, co jsme potkali cestou my. Vše se to nachází víceméně v centru staré židovské čtvrti Krakova, Kazimierze. Všechno v Kazimierzi se, s trochou dobré vůle, nachází v jejím centru.

1) Hotelová restaurace Ester. Především polská a židovská kuchyně, trochu přemalovaná na modernu, a cokoliv, co přišlo do cesty. V krysích závodech 4 zlaté krysy z pěti za jídlo, ze dvou pokusů dvakrát obstáli. Otázka je, co dělají, když jim tam přijdou lidi, protože ačkoliv jsme tam seděli sami, vypadalo to, že ždané kuře teprve honí vzadu na dvorku, spařují a škubou.

Poněkud problematická je také výzdoba. Naivní freska zobrazující několik smutných Židů, vyvedených ve starodávném stylu, a vhodně kombinovaná s neurčitým množstvím barokních andělíčků všech možných velikostí, materiálů a možná i funkcí.

Ekvivalentem je scéna, na níž se vyskytuje echtovní dřevěný stůl pokrytý sněhobílým ubrusem s rohy plápolajícími ve větru, na němž je umístěn nejlepší porcelán a rodinné stříbro. V rohu diskrétně leží pistole. Vpravo pak vidíme stejně diskrétně otevřený masový hrob.

2) Dawno temu na Kazimierzu. Dopravili jsme se tam pouze jednou, nepříliš hladoví, takže zásadní dojem nevlastním. 3,5 zlatých krys z 5.

 Místo rustikální ošatky s chlebem a máslem bez soli jsme obdrželi macesy. Chutnaly jako macesy. Strávníci s romantickým spádem vynechají, jest to doplněno o česnekový dip, bez něj to nemá smysl, s ním nemá velkého smyslu romantika.

Sázka na jistotu: jedna z mnoha variací na pirohy.

Dobrá domácí kuchyně, směs polské a židovské kuchyně s občasným odskokem. Interiér turističny, zvenčí je vidět pět vývěsních štítů různých firem, vevnitř je výzdoba vetešnická.

Večer se snaží provozovat živou hudbu, s rozporuplným výsledkem.

3) Sasiedzi. Slušné hodnocení na Tripadvisoru, žel, potrava tomu úplně neodpovídá. Netuším, zda se nechali hodnotící oslnit velikostí porcí (které jsou vskutku úctyhodné), nebo jsme neměli kliku na kuchaře. Čerstvé suroviny, evidentně kvalitní materiál, ale s kořením se ruka kuchaři neutrhla, takže to bylo jaksi mdlé. Brambory k oběma hlavním jídlům byly naopak obalené v jakési průmyslové směsi, což jim nijak neprospělo. 2/5.

Chuť bramborového salátu slibovala mnohé požitky, ale jak se ukázalo, zafungoval zde moment tak dobře známý z poezie, zklamané očekávání. 

 Tuším vepřovou ruládu, v podstatě bez chuti a zápachu.

Když blahé paměti líčil pan profesor Stich, dej mu pámbu nebe, jak se dá velmi distinguovaně vyjádřit zápor, zvolil za příklad formulaci vhodnou k nedoporučení studenta, shánějícího doporučení: "Na semináře dochází pravidelně." Tato kachna docházela na semináře pravidelně.

Cynikův průvodce po Auschwitzu

Auschwitz-Birkenau, pátek 13. dubna. Čímsi nespecifikovaným je mi počínání toho dítěte sympatické.

Řádně opečovávavše malého Plivníka, vzali jsme ho ve stádiu - 8 měsíců do Uru egyptského, kde mým prostřednictvím mohl pohledět na barevné rybky, a vzhledem k tomu, že od časů Mojžíšových se přístup místních obyvatel k cizincům poněkud změnil, také užívat bohatého snídaňového bufetu.

Malá Bublina si též žádá svoje. Dodrželi jsme tedy tradici "po stopách diaspory" a odvezli pětiměsíční břicho do Krakova, který je památný například továrnou pana Schindlera a tím, že je z něj pouhé dvě hodiny do Osvětimi.

Dlužno dodat, že stále ještě patřím ke generaci, pro kterou procesy užívané v tomto místě pro co nejefektivnější eliminaci lidských jednotek nejsou neznámé. Režim, který měl tu čest mě několik let vzdělávat, potřeboval nepřítele, a protože teze nepřítele vnitřního byly již opuštěny, zvolil nepřítele vhodně časově i místně vzdáleného, kterého bylo lze nenávidět o to lépe, oč více byl představen schematicky. V hodinách historie nikdy nespatříte hodnou tetu Gertu, která adoptovala dvě indické siroty a donáší denně čerstvé květiny do místního kostelíka, zato se dozvíte mnohé o fanatických dívenkách chrastících kasičkami s nápisem Winterhilfe a o kožených stínítkách na lampy.

Nepřekvapily mne tedy, aniž by mne v mém požehnaném stavu rozplakaly, hromady brýlí, kufříků,kartáčků na chrup a pozůstatky chrupních i jiných náhrad. Dokonce anidětské košilky, které jsou přece TAK MALIČKÉ, se mnou nehnuly. Pár překvapení však Osvětim přece jen skýtá.

Starý tábor, který se používal do dob hromadného vyhlazování (je to ten s nápisem o práci, která osvobozuje, přičemž heslo moudře tají, že půjde o osvobození ve stylu pana Kopfrkingla), působí téměř přijatelně. Budovy z bývalých kasáren jsou řazeny pěkně geometricky. 

Dojem poněkud kazí zjištění, že doba přežití se tu pohybovala zhruba od tří do šesti měsíců. Židé měli trvanlivost výrazně kratší. Také plynová komora se tu nacházela, protože příprava dělá mistra.

Město se dokázalo po vzoru plevele rozrůst až k branám tábora, což dalo vzniknout půvabnému zákoutí s rychlým občerstvením a pizzerií v blízkosti drátů. Nejsem nepřítelem stravování turistův, ale přece jen, pieta vypadá trochu jinak. (Dlužno dodat, že v blízké Březince se vyskytuje výhradně prodejna knih, u které se nacházejí dva automaty s potravou a jeden nápojový. Chroupat brambůrky v blízkosti zbořených krematorií má sice do piety také daleko, ale připadá mi to přece jen případnější než cpát se salámem na sugu.)

Výstava v Osvětimi připomíná krom jiného také ruské zajatce, u kterých zdůrazněno, že byli likvidováni za kruté zimy tím, že je polévali vodou. Nesmírně by mne zajímalo, jak to tak přijde, že to jednoho napadne. Nejsou mi neznámy pokusy se simulací vězeňského prostředí, ale přesto. To se hlídající hoši jednou večer nudili a rozhodli se zpestřit si příliš dlouhou službu? "Hej, Hansi, myslím, že tady tomu ve třetí řadě je nějak teplo!" Haha. Nebo to byl zlepšovák ve stylu "nyní vyhlazujeme o dvacet procent rychleji"? Dostal někdo opušťáček?

U Osvětimi-Birkenau DOOPRAVDY překvapí, jak je veliká. A DOOPRAVDY překvapí, jak jsou plynové komory efektivně malé. Plýtvat se nebude ani místem, toto na zavraždění dvou tisíc lidí docela stačí. Šetřete národní cihly, inženýre.

V současné chvíli se lze do Březinky dostat bez průvodce. Do "staré" Osvětimi také, ale pouze v ranních a odpoledních hodinách, po většinu času je posunovač po táboře vyžadován. Žel, kvůli němu prohlídka ztrácí svůj meditativní charakter a celá akce se podobá spíše návštěvě Disneylandu, jak ostatně hojně dosvědčují pošťuchující se mládežníci, dovlečení sem proti své vůli historiechtivými rodiči v rámci zaplaceného zájezdu. Dnes solné doly, zítra hromadné vyhlazování, obé lze výhodně získat v naší CK. Dokonce za stejnou cenu.

Začalo to tady.

A skončilo zde.

Obrazový doprovod:

 Milým zpestřením byla nutnost zakoupit pro cestu do Osvětimi lístek. Zajímalo by mne, zda jde v tomto případě o pověstný německý smysl pro pořádek, nebo o smysl pro humor.

Model plynové komory, místnost určená ke svlékání. 

Umělcova představa o tom, jak lidé umírají. Kdyby někdo nevěděl. Výukový účel to nemá, turista profrčí kolem rychle a nedotčen. 

Sbírka krémů na boty, zastoupena i firma Baťa. 

 A zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou.

Dřevěné ubytování v Auschwitz-Birkenau. Původně stáje pro koně. Je zde možno umístit 52 ks koní nebo 400 ks lidí. V tom případě se tolik nevyužijí ty kruhy na stěně. 

 Toto je ta horší cesta.

 Toto bude patrně spíš německý smysl pro pořádek než pro humor.

Stromy.

Povšimněte si barevného panelového obydlí v průzoru brány.

Felicita!

Ideologická příprava:

My jsme se chtěli najíst už v Boleslavi. Vážně. Oblezli jsme jistě polovinu restaurací, které tam mají, abychom je zavrhli, protože
a) vypadaly jako čínské bistro s nejistým sortimentem,
b) byly čínské bistro s nejistým sortimentem,
c) byly italské bistro s názvem evokujícím nejistý sortiment.

Zbytek, který jsme viděli, nabízel poctivé staročeské kuře s broskví.

Po této pouti jsme prolezli ještě půl Brandýsa, abychom se zase pokorně vrátili zpátky do restaurace k zámku, jelikož knedlíky v Záložně,

která disponovala půvabnou výlohou a sokolským nářadím u vchodu, vypadaly z dálky lehounce okorale.

Felicita. Štěstí. Hm.

Nejslawnější si na úvod nechal přinést carpaccio, které bylo podle jeho slov dost nijaké. Korunoval ho olivovým olejem, který na lahvi hrdě nesl nápis Extra virgine, méně hrdě pak datum spotřeby do roku 2011. Hm.

Hlavní chod byl o poznání lepší. Slawný sice frfňal, že lososa umím líp, ale člověk by si neměl nic nalhávat: můj geniální losos je připravován systémem pokus-omyl, přičemž omyly za poslední rok nad úspěšnými pokusy zvítězily v poměru 15:2.

Já, která se doma k hovězímu, které jeví byť i stopové množství kližky, nedostanu, jak je rok dlouhý, jsem zaržála, neb měli ossobuco s fazolemi a zeleninovou omáčkou. Omáčka vyvážená, fazole nedosahovaly geniality fazolek pana Ramsaye, ale kdo dosahuje, že. Byly dobré, a to je co říct. Pyré dobré. Žel, maso bylo už lehce vysušené, a vzhledem k tomu, že u ossobuca je ossobuco jaksi hlavní ingredience, je to závada mírně větší než malá.

Dezerty velmi chutné, víno od Skoupila též. Obsluha vlídná a úslužná, tuším i úsměv občas někdo přihodil.

Bonusové body: Plivník byl obsloužen porcí zmrzliny zadarmo, poté co byl odhalen, jak se dobývá na moji.

Vcelku to vypadalo jako s těmi fyziky: taková krásná teorie, jen ta realita to tak nejapně kazí. Ale tož ja, člověk tam kvůli tomu přes půl světa nepojede, ale když už tam jednou je, je to minimálně zvažovatelná varianta.