neděle 20. listopadu 2011

Reklamní okénko

Film Europe. Žel, pouze na satelitu, ale zato v původním znění. A s filmy, o kterých zdejší skladatelé programu nikdy neslyšeli. A za padesát měsíčně. Nevýhoda je pouze jedna: vyčůrat se můsíte na začátku filmu. Je to bez reklam.

Program do konce roku zde.

Konec evangelizace.

pátek 18. listopadu 2011

Blýská se na časy?

Státní svátek mne zastihl nejen dumající po poučné přednášce, ale taktéž poněkud méně použitelnou po pitce, kterou jsme s onou přítelkyní uspořádaly v blízkém okolí fakulty. Když tedy byl večer, den druhý, odmítla jsem konat cokoliv, co by obnášelo zjistit, jaké je venku počasí, nechala jsem si nalít vermut od pana Alberta a naplánovala sledování posledního dílu estrády nazvané Babicovy dobroty.

Místo co bych se tedy zaobírala ctnostnými myšlenkami na to, jak nám ta svoboděnka kvete, dozvěděla jsem se dvě zásadní věci:

1) Jiřík začal konat pokusy s aranžmá jídla. Zatím připomíná spíše pokusy Mistríňanky zmocnit se Leonarda Cohena, ale pokroky tu jsou.

2) Jiřík začal také zhusta používat přivlastňovací zájmena. Ve větách, kde se vyskytuje podstatné jméno "špageta" v libovolném pádě, se množí jako králíci. Dáme si ty naše špagety do toho našeho hrnce!

Z obého dedukuji, že zanedbává mazání lyží a po večerech sjíždí konkurenci z Primy, která si z rodné Itálie přivezla nejen recepty od moje babička, ale také výše zmíněný jazykový tik.

Od té chvíle mne pronásleduje otázka, co z toho vznikne. Jistě, JE možné, že se pan Babica naučí časem i vařit. Osobně se ale domnívám, že jako šamani přírodních národů prostě léčí nemoc něčím podobným. Patří-li na bolesti zubů prášek z medvědího drápu, může se vaření nahradit rozšmrdláním trochy rajčat po talíři. Ale já jsem nikdy nebyla vzor optimismu.