sobota 9. března 2013

Reklamní okénko: Herberk zwei


Nečekali jste mě, což?

Náhodnému kolemčtoucímu to může být fuk, kolemčtoucí nenáhodný ať se neraduje, tohle není jarní větrání péřníku, po němž by následovala publikační činnost kadence Borise Cveka. Březnový úklid naši domácnost dosud nenavštívil, a protože jsem žena pevných zásad, žádnému prostoru, kde se vyskytuji, se nedostane jiného zacházení.

Ale proč jsme se tu tak vespolek sešli: oč méně píšu, o to víc nejenom šoupu špunty do uší v marné snaze dospat přes den, co se nad ránem nezadařilo, ale avšak čtu. Co taky, když první káva vypita mezi 5:15 a 5:52, jedno dítě sní v dětském pokoji své veliké sny o tom, jak mu koupíme všechna auta na světě, muž sní o něčem, co snad radši nechci vědět, a druhé dítě, napojeno a přebaleno, spokojeně mává chřestícím medvědem za bojovného pokřiku Eje ehe íííí. Tak jsem se zas dala na tu literaturu.

Ne že bych trpěla představou, že by reklamování poezie a zrovna na tomhle místě mělo nějaký zásadní dopad (Hele, a už jste četli nejnovější zprávy vod Havany? No vona psala, že to druhý číslo Herberku je to nejlepší, co měla v poslední době v ruce! No ty vole, tak to se budu muset taky podívat!), ale říct se to musí.

Na síti jest druhý číslo Herberku a vážně, vážně je to to nejlepší, co jsem měla v poslední době v ruce. Recenzní okýnko pořádat nebudu, protože nejsu úplně nezaujatá, tak abych nedopadla jako ty anketníci Lidovek, co si nominujou vlastní knihy a knihy kamarádův, protože já na bráchu, brácha na mě. (Původně měl tu být odkaz na podobně neduživé ankety našich slovenských bratří, protože když si jeden kálí do vlastního hnízda, tak to v hnízdečku nepěkně zatouchá, ale nenašla jsem odkaz a lenost zvítězila. Lépe se zmrskat, než se naučit pracovat s Googlem.)

V okýnku reklamním řeknu, že jsem přečtla několik kněh slušných, žádnou z nich bych se nebála recenzovat, že mi pak přijde autor nabít, ale tak nějak nic mi nebylo plně po chuti. Tu ční kost zpod masa příběhu, onde se knihovna příliš začervenala, tady si autor pomáhá vysvětlivkama, aby i toho největšího pitomce uvedl do dějin, a přelakovává to na dialog. Srovnávat s tím časopis je unfair, protože knihu si jeden ubohý vymyslí a pak se toho musí držet, zatímco časopis se chová jako slípka, která vyzobává zrno, ke kterému se dostane. Jenomže já jsem čtenář kurva sobecká, takže je mi fuk, že autor trpí, a  velebím zde alfa-slípku, která, zřejmě křížena s ostřížem, našla zrno nadobyčej chutné.

A nebo jsem jenom zaujatá. Hrábněte pařátkem sami.



PLÁŇ
ta pláň se sbíhá líbá sníh
jak červ v ní kočár
hryže štěrk v umrzlých kolejích

a padá to padá to pořád
na popraskaných rtech se třpytí líh
a ve vnitřnostech svítí požár

žaludek bolí praskají kusy ledu
čert sype z kýble na nebe mour
ruce už mrznou i v teplém plédu
strašně to vane z obzoru ďour

ach bejt tak u kamen žhnoucích rour
v baráčku u ruky čaj a rum
ale je led a je láska a je kouř
a je pláň a je daleko k sousedům 

(Petr Motýl)

2 komentáře:

  1. Náhodná kolemjdoucí se zaradovala, že Vás našla a doufá, že jen strašíte a psát budete hojně, neboť je to věru báječné počtení!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni, DVA čtenáři. Díky! To se budu muset více snažit, pane správce...:c)

      Vymazat