čtvrtek 17. října 2013

Co to cítím?

Á, to bude onen dobře známý zápach zahnívajících stojatých vod. Bodejť. Bažina mého vědomí dnes propustila pouhé dvě myšlenky:

1. Jsem mateřstvím definitivně a nesmazatelně poznamenána. Již několik dní dumám nad tím, co sakra dělají hasiči, když se jim chce při zásahů čůrat. Dobrá, hadici může podržet někdo jiný, ale co ti stateční mužové, co vynášejí děti a štěňátka z hořících budov? To máte kouř, plameny šlehají, trámy praskají, štěňátka kňučí, matka volá Proboha, zachraňte mi mé jediné štěstí - přece nemůžou jen tak vytáhnout penis a začít močit!

2. Sypat si do hrnku místo kávy sůl je známkou čehosi. Nevím čeho. Patrně nedostatku spánku. Nebo tak. Však víte.

Možná ale prostě zatouchá náš odpadkový koš.

P. S.: Jednoho dne, a možná to ani nebude zas tak dlouho trvat, tu přistane reklama na další Herberk. Tato reklama je podstatnější než jindy, neboť jsem se zúčastnila. Protože umím německy pozdravit, poděkovat a zakoupit dvě housky, rozhodla jsem se podílet se na překladech německých básní. Jak říkají u Nejslawnějšího v práci, čelyndž!

Když jsem výše uvedené obdržela s překladem a přebásněním, že abych se podívala, orosilo se mi čelo, protože ukryt, avšak ne dostatečně, byl mezi nimi i sonet.

Ve své pýše jsem zatoužila blýsknout se a vyvést ho v alexandrínu (chápejte, alexandrín, ten exkluzivní tvar o dvanácti slabikách s povinným mezislovním předělem po šesté! to by všichni dva čtenáři - já a překladatel - zírali!), ale po racionálním zvážení svých schopností jsem usoudila, že i jedenáct slabik je až až. Nač se cpát šunkou, pro někoho i tlačenka dosti.

Poté jsem sobě vyhotovila excelovou tabulku o jedenácti sloupcích a o něco více řádcích, pečlivě zažlutila místa, na kterých měl být (avšak dosti často není) přízvuk, a jala se hrát tetris. A o několik dnů později...

...není důležité zvítězit, ale zúčastnit se! Viď, Emile?


8 komentářů:

  1. Podle mě se hasičům při zásahu prostě močit nechce, stres se o to fyziologicky postará. Ad překlady , matně jsem si vzpomněla, jak jsem s podobně pokročilou znalostí francouzštiny na střední drze přebásňovala Verlaina :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hle, to mne nenapadlo. Třeba je řešení až takhle prosté. (Pravda, vzpomínám si, že mně se při stresu chtělo, po pár hodinách. Když jsem párkrát pracovala místo dvou tří lidí, stav "už musím ale opravdu nutně" vydržel i hodinu a půl. A to nejsem hasič. Ale co takoví ostřelovači a odstřelovači? Odloží zbraň a jdou do rohu? Mají pytlíček? -- Když nad tím tak přemítám, již před mnoha lety mne zaujal fakt, že hrdinky ženských románů málokdy chodí na záchod. Je příliš divné, že se zájem o tohle téma vine jako červená nit mým životem...? Možná bych se vážně měla jít vyspat!)

      Vymazat
    2. Dlouho jsem tu nebyla a pekne ti to tu prokouklo!
      Curaci tema je bezesporu zajimave. :) Pri ceste skrz kousek Ameriky jsem se v jednom tuze nudnem casopise o tiracich docetla, ze ridici curaji do PET lahvi, ktere po naplneni hazeji z okynka ven. Kdyz pak za nejaky cas nekdo sece nebo vyklizi prikop, flasku omylem napichne, je ohozen nevabnou tekutinou. Rikaji tomu pee bomb a v casopise proti teto praktice byla vedena nalehava kampan. Ale myslim, ze hasicum se taky moc pri zachranovani deti a stenatek curat nechce. A kdyz jo, urcite vycura na patnik svoje jmeno... a kdyz je to chlapak, tak i prijmeni:)

      Vymazat
    3. Minimalismus prospívá! (A k těm tirákům - vida, to jsem se dnes zase krásně poučila:c) )

      Vymazat
    4. Takle běžně čůrají piloti (a spoluletci) malých letadel. Také mě to překvapilo :-)
      Ania

      Vymazat
  2. A co teprve hrdinky románů, které jsou po nějaké příhodné nehodě upoutány v bezvědomí na hrdinovo lůžko. A ten, ač zatím neznámý, o ně obětavě pečuje několik dní až týdnů. TOHLE bych zas chtěla vědět já:-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zjevně je to zcela zanedbaná oblast. Vylučování v dějinách umění, to by byla diplomka...!

      Vymazat