Blogy stárnou, opadávají. S podzimem proto odváté listí smeteno, kolonka pro prokrastinující protříděna, doporučeny nikoliv snad nové, avšak neodolatelné kousky.
Prvý: Čertův švagr Štefan Švec, shrnující na hromadu své texty pro Právo, něco z Čilichili a též postřehy o té naší literární kotlině, zemský ráj to na pohled. Anžto a protože jsme spolu sedávali na seminářích, odlesk jeho slávy dopadá zcela jistě i na mou hlavu...!
Druhý: Kde se vzalo tu se vzalo, náhodný nález, avšak o to více libý. Smysluplný počin ze světa Thálie a Melpomené, kolektivní, recenzně-informační. Potěšující především ty, kteří nemají sil soustavně sledovat, tiskoviny neodebírají, ale někdy by šli. Zrovínka nedávno jsem zaplakala, když Nejslawnější zaslal e-mail, že u nich v práci by se daly získat lístky na Shapiru. Jenomže to bylo ve čtvrtek, kdy on tluče pravidelně do něčeho badmintonovou raketou, alespoň to doma tvrdí, a beztoho jsme neměli hlídání. Milovníci point ocení, že šlo o derniéru (ano, hrálo se to víc než dva roky, aniž by mne tato informace dostihla). Shapira proto nadále pracuje na pozadí, spolu s Proustem, Vojnou a mírem, novým čtením Hemingwaye a asi tak dvaceti tisíci dalšími věcmi, které si nechávám na důchod, abych nakonec zjistila, že jsem nic neudělala, ráno jsem se vzbudila a koukám, co mne to tlačí do hlavy - a on to náhrobní kámen. (© Oldřich Daněk) Nechť tedy hra započne.
A nějaké ty obrázky.
Žádné komentáře:
Okomentovat