Nadávat na poštu se u nás v kraji stalo takovou milou tradicí. Spolu se stížnostmi zemědělců na počasí, kteréžto je hanebné, protože je buď sucho, nebo mokro, a silničářů na totéž, protože v zimě kupodivu opět padá sníh, patří do zlatého fondu českého folklóru, kde tyto postupně nahrazují jiné bohulibé zvyky (například chlastání na MDŽ či tvorbu lidových krojů).
Jenomže to máte těžký. Já, když už tak o mně hovoříme, jsem například uvykla hojně nakupovat na internetu. Jednak mladý pán neholduje návštěvám nákupních svatostánků, jednak se tam dají sehnat věci, které se ve svatostánku sehnat nedají, nebo za poměrně větší obnos. (Ne že bych si stěžovala na výši rodičovského příspěvku či platu Nejslawnějšího, chraň Bůh. Nejslawnější přináší do hnízda stébélka velmi pilně a daňoví poplatníci se o mě také starají moc pěkně.)
Nejdřív jsem zaregistrovala, že se zvyšujícím se množstvím balíčků se vytrácí pošťaččin úsměv. Jsem žena soucitná a za ty prachy, které jí zaměstnavatel asi tak může poskytovat, nežádám zázraky. Na druhou stranu by se i mně líbilo, kdyby se na poště věnovali tomu, čím se živí, to jest doručováním zásilek. Zrovna ondyno mi jedna měla přijít. Čekala jsem trpělivě týden, pak druhý a následně třetí. Poté jsem zmobilizovala chabé zbytky svého anglického jazyka a napsala zasilateli, co že se děje. Zasilatel, nedbaje hotentotského způsobu mého vyjádření, mi vlídně odpověděl, že se optá. Tak jsem taky vyrazila za poštovskými panáčky, ať to máme komplet.
Na poště jsem vyzvedla pořadový lístek a trpělivě čekala, až tři poštovské panenky, které seděly za prosklenými okénky, dorazítkují obálky. Občas jsem to proložila zpěvy a tancem, když se mladý pán tvářil, že ani čekání neholduje, přestože mohl pokojně pozorovat zvolna usychající květinu nebo barevné letáčky.
Potom jedna z panenek zmáčkla kýžené tlačítko. Po krátké zdvořilé konverzaci vytáhla linkovaný sešitek a oznámila mi, že dvě zásilky jsem si vyzvedla. Opáčila jsem, že to je naprostá pravda, avšak že celou dobu hovoříme o zásilce třetí (což jsem jí ostatně říkala již dvakrát předtím). Zalistovala znovu a ejhle, objevila v sešitku napůl prázdný řádek, který shodou okolností částečně vyplňovalo moje jméno. Poté mi sdělila, že mi jistě posílali oznámení. Odvětila jsem, že oznámení mi zcela jistě neposílali. Kontrovala, že mi posílali DVĚ oznámení. Flek: nedošlo ani jedno.
Poštovská panenka udělala smutný obličej a vyrazila do zadních prostor, když mě předtím byla informovala, že zásilka jistě již bude na cestě do Anglie, neboť jsem nereagovala na oznámení, které nedošlo, a včas si ji nevyzvedla. Nicméně hop a skok a byla zpátky a v ruce držela balík, na kterém se zřetelně skvělo, že ho měli vrátit před třemi dny. Domnívala jsem se, že je poněkud zvláštní, že se Česká pošta nejen nezabývá doručováním zásilek, ale již ani jejich přepravou, než
jsem tam vyrazila znovu. To už jsem oznámení dostala. Bohužel mi ho ten Němec doma někam schoval, takže jsem byla vyzbrojena pouze vědomím, že jsem v právu. Již po přečtení několik leporel jsem přišla na řadu a vysvětlila poštovní paní, po čem toužím.
"Jak to posílali?" otázala se ta dobrá žena.
"Jak to mám vědět?" otázala jsem se já.
Dobrá žena chvíli bušila do klávesnice a pak mi vysvětlila, že tam zcela jistě nic nemám. Vědoma si toho, že musím za svou pravdou stát, jsem jí oponovala.
"Ale tady nic není," ukázala prstíkem na obrazovku.
Vytáhla jsem znovu již ošuntělý trumf s oznámením a pokusila se vyjmenovat všechny náležitosti, podle kterých by to mohli mít zařazené (kdysi, když jsem byla mladší, chytřejší, avšak poddajnější a personál ještě hojně navštěvoval lekce z mravů pořádané bachaři, jsem byla dořvána, jak je možné, že jsem neřekla, že zásilka je ze zahraničí, protože To my přece máme úplně jinde!). Paní zavrtěla hlavou, znovu prohnala informace počítačem a vysvětlila mi, že na jejich poštu nic nedošlo. Bylo mi již trapné opakovat, že mi poslali oznámení, tudíž tam něco dojít muselo, avšak přemohla jsem se. Po malé chvíli váhání se zvedla a - kdo by to byl čekal - došla pro sešitek, kde s údivem zjistila, že přece jen ještě zásilky přepravují a, ta náhoda, zrovna jednu pro mě.
Chm. A taky zapršet by mohlo, řekla bych.
Žádné komentáře:
Okomentovat