neděle 28. října 2012

Reklamní okénko: Herberk


Celý život ľúbim Dášenku Milisiponti a literatúru. A kvôli literatúre som sa s Dášenkou neoženil a neskĺzol ani s ňou, ani so žiadnou druhou do mimomanželského styku. Spomínam. Dášenka ma raz pozvala k sebe a začala ma oblapkávať na celom tele pričom sa sama vyzliekala, moju ruku si položila na svoju hruď, ba aj inde. Ale ja som ušiel. Rodili by sa detičky a kde by bola literatúra! A ja som sa narodil pre slávu.


Bývalo dříve milým zvykem dávat na odiv svou vzdělanost pořizováním metrů knih, které pak dostaly neocenitelnou možnost skvít se a po smrti vzdělaného majitele zamířit do antikvariátů. Vzhledem k tomu, že mnohé z knih vzdělaných majitelů se ukázaly být nerozřezány, dalo se posléze o vzdělanosti zapochybovat, ale to už bylo tak nějak fuk, vzhledem k tomu, že dotyčný nedotčeně leží pod drnem.

Já půjdu do cukřenky slastně klidná. Čtečkou se mi nikdo prohrabávat nebude. A vám taky ne, tak koukněte SEM. Jak jsem měla tu čest dnes mezi půl jednou (protože já blbec si nevypínám mobil, takže mě probudil mail, že je prvé číslo Herberku na světě a má vosumašedesát stran a bůhví kolik váží a vůbec je nejkrásnější, když už to člověk jednou vypotil) a zhruba pátou ranní zjistit, je to literatura čistokrevná, k tanci, poslechu i k ostře nabité flašce mlíka. A najde se tam nejenom ten úvodní citát, který se mne, co si budem namlouvat, dotknul v hloubi mé nesmrtelné duše.

Naformátováno, aby se čtečkám snadno chroustalo. Obsluha vlídná, ceny žádné!




Žádné komentáře:

Okomentovat