Jachacha, vona je tlustá!

Když jsem zdárně vyvedla ptáčata z rodičovského hnízda a konečně (!!!) je odevzdala ku výchově a vzdělání někomu jinému (Zdravím tímto učitelky z mateřských školek: jste hrdinky. Teda buď to, nebo naklonované. Vzhledem k tomu, že už čtyři roky potkávám při vyzvedávání ratolestí vizuálně stejné exempláře, kloním se k druhé variantě. Takovéhle nervy prostě nikdo NEMÁ.), bylo mi vrátit se ku svému zaměstnavateli. A ponivač, jak jsem už říkala, jevil stejnou touhu jako já (= velmi malou až žádnou), abych si sedla na svou starou židli, ale jinak jsme si vzájemně vcelku vyhovovali, uvelebila jsem se v oddělení, které se mimo jiné stará o dopisy čtenářů.

Práce je to pěkná, to nemohu říct. Někdy někomu pomůžete zprovoznit, co nefunguje, ačkoliv by mělo. Jindy díky laskavému čtenáři vylepšíte práci kolegů. V jiných případech jde zase rychle od ruky, neboť vyřídit e-maily, které začínají "Prečo cenzor, ten pojebaný kretén..." je mile snadné. Tlačítko delete je pošle do křemíkového nebe za setinu času, který pisatelé věnovali tvorbě sofistikovaného dílka.

Co mě ale nepřestávalo udivovat, byly ty nejvíc nejzvláštnější zprávy. Ty, které se snaží vás osobně urazit. "Haló, tady módní policie, když mám ruce jako kuchařka, tak takové rukávy se hodí možná do blogu, určitě ne do videoblogu!" "Doufám, že na konci své práce budete ještě víc tlustá a ošklivá!" "Ta má do tělocvikářky daleko!" "Nacpěte si ten účet do své tlusté prdele!"

Hluboce jsem nad tímto fenoménem dumala. Má onen dobrý člověk pocit, že mi sděluje novou informaci? Domnívá se, že se - prozřevši* - zhroutím a zpoza mřížovaného okénka v osmé pražské čtvrti do konce svých dnů nebudu než opakovat Naše životy jsou truchlivé jak pláč? Chce mne učinit jinou, lepší? (Víte jak, kdo je tlustej, brzo umře, tak abych jim vydržela...)

Když jsem si však dnes přečetla, že držím ochranou (sic!) ruku nad jedním z blogerů, neboť jsem něj asi zamilována, prozřela jsem. Jsem v mateřské škole.

Jsem hrdinka.

Nebo naklonovaná.

* Přechodník je v dnešních dobách zviřátko již téměř vyhynulé. Nejsme-li si jisti, kterak ho opečovávati, raději jej jen zpovzdálí obdivujeme. Kouše.