Moji rodiče se vyznačují tím, že když jim zaměstnavatelé dovolí, neobejde se to bez adrenalinových zážitků, většinou zapříčiněných stavem vozového parku. Ten měl odslouženo již za posledního císaře pána, tudíž jeví tendenci rozpadat se na prvočinitele (o upadlém kardanu kdesi v Rakousku se tradují legendy, druhé čestné místo zaujímá zavzdušňující se přívod benzinu, který spolehlivě nutil otce co dvacet kilometrů zastavit a odvzdušnit). My vlastní vozový park nemáme, problémy tedy musíme vyrábět jinak. Kdo netouží opakovat naše chyby, ať se náležitě poučí:
1) Pokud se bojíte létání, zůstaňte doma vůbec. Tímto pravidlem se neřídím, a je mi pokaždé řítit se vstříc smrti za zpěvu písně Išla Marína do cintorína a s chmurnou jistotou, že letuška, která si při přistávání právě nonšalantně obléká sáčko, tak činí zcela určitě proto, že zkrátka touží zemřít jako chlap.
2) Naučte se portugalsky. Portugalci, pamětlivi své veliké minulosti, neovládají anglický jazyk, a to tak, že vůbec. (Angličtinou vládne personál letiště, částečně personál hotelů. Mimo tato území jsou lvi.) Portugalci rozumějí španělštině, ale je pokládáno za nezdvořilé, pokud ji používáte. Po několika pokusech objednat orange juice jsem rozhodla, že je lepší být pokládán za nezdvořilého a obdržet tekutinu než neobdržet nic.
2a) V té chvíli však Portugalci nabyli mylného dojmu, že rozumějí-li oni mně, rozumím také já jim, a začalo poutavé rodeo.
3) Nedůvěřujte průvodcům. Ne jednou jsme šplhali do strmého kopce, abychom zjistili, že adresu sice dokázal reprodukovat poměrně přesně, téhož však nedocílil při zaznačování objektu na mapě.
3a) Thank You, Captain Obvious: Nedůvěřujte průvodcům při hodnocení restaurací. Ze tří pokusů (ověřovaných na internetu, protože koneckonců TAK naivní nejsme ani my) se nám třikrát dostalo pokrmu poživatelného, nikoliv však hodného záznamu pro věčnost. Pokus čtvrtý jsme zamítli po prohlídce místa absolvovat, protože nejslavnější cukrárna v Belému, narvaná turisty k prasknutí, nápadně připomínala průmyslová jatka plná kvičících vepříků. Kávu jsme si vypili o tři desítky metrů dál v milé společnosti pánů, horečnatě vyplňujících tikety místní Sazky, která jim zakalila zrak vidinou 170 milionů euro. O dalších dvacet metrů dál jsem si pořídila nikoliv slavný, ale zato výtečný pivní zákusek, prý taktéž dle tradiční receptůry.
4) Naučte se portugalsky. Jídelní lístek v turističtině může být odlišný od lístku domorodého, takže zatímco Portugalec si smí vychutnávat chlebovou kaši s mořskými plody, vy si můžete dát vepřový plátek s vejcem a hranolkami.
5) Jevíte-li tendence k závislosti na sladkém, širokým obloukem se vyhýbejte všem "pastelaríím", zvláště pak jejich zboží nazvanému "pastel de nata". Heroin je jeho mladší a méně nebezpečný bratr.
6) Nejezděte ve středu do Sintry. Je zavřeno. Věřte mi, my tam byli. (Jste-li v Sintře ve středu, jděte do muzea hraček. Spatříte tam nejen hračky československé,
ale můžete se také kochat tím, jak byste si hráli na Hitlerjugend
nebo něco jiného pěkného.
6a) Jdete-li do muzea hraček, napněte uši. Uslyšíte-li skřípání, na nic nečekejte a UTÍKEJTE. Skřípání znamená, že se blíží majitel, upoutaný na kolečkové křeslo, který touží se vás zeptat, jak jste se o muzeu dozvěděli, a povědět vám, že sbírka má čtyřicet tisíc kousků. To by koneckonců nebylo nic špatného - každý se rád pochlubí. Potíž je v tom, že majitel hovoří angličtinou velmi pravděpodobně nekompatibilní s vaší. Co byste možná i rozuměli, to neuslyšíte, neboť majitel hovoří velmi,
velmi tichou angličtinou. Třetí úskalí rozhovoru pak spočívá v tom, že během let z nějakého důvodu bohužel přišel o paměť, takže za dobu naší prohlídky druhého patra přijel třikrát, a pokaždé započal konverzaci slovy Where are you from?, aby neomylně pokračoval informací o počtu kusů sbírky a o tom, že ji shromažďuje po celý život.
7) Mělo by to být upozornění speciálně pro ženy, ale dneska jeden neví: absolutně nevhodné jsou vysoké podpatky. Vybavíte-li se jehlami, měly by mít následující příslušenství: seznam nemocnic, kartička pojištění, dostatečná finanční rezerva a znalost užitečných frází typu Au, strašně to bolí; Myslím, že jsem si zlomil/a nohu; Kudy do nejbližšího lazaretu?; a tak podobně. Je-li pražská dlažba kvůli kočičím hlavám považována za nevhodnou pro chůzi na vysokých podpatcích, proti té
lisabonské je to jako Niagára proti jezu u Sušice.
8) Neřiďte se při přecházení ulic Lisaboňany. Lisaboňané považují stání na červenou za překonaný zvyk, něco jako pozdrav Čest práci. Vyrazí-li ale Portugalec do vozovky, zdaleka to neznamená, že nic nejede, nebo že by se jedoucí vozy pohybovaly takovou rychlostí, aby dokázaly včas zabrzdit. Většinou to tak je, není to však absolutní pravidlo.
A to je vše, přátelé. Jinak je to, zdá se, přívětivé místo pro pobyt.
Žádné komentáře:
Okomentovat