úterý 17. dubna 2012

Cynikův průvodce po Auschwitzu


Auschwitz-Birkenau, pátek 13. dubna. Čímsi nespecifikovaným je mi počínání toho dítěte sympatické.

Řádně opečovávavše malého Plivníka, vzali jsme ho ve stádiu - 8 měsíců do Uru egyptského, kde mým prostřednictvím mohl pohledět na barevné rybky, a vzhledem k tomu, že od časů Mojžíšových se přístup místních obyvatel k cizincům poněkud změnil, také užívat bohatého snídaňového bufetu.

Malá Bublina si též žádá svoje. Dodrželi jsme tedy tradici "po stopách diaspory" a odvezli pětiměsíční břicho do Krakova, který je památný například továrnou pana Schindlera a tím, že je z něj pouhé dvě hodiny do Osvětimi.

Dlužno dodat, že stále ještě patřím ke generaci, pro kterou procesy užívané v tomto místě pro co nejefektivnější eliminaci lidských jednotek nejsou neznámé. Režim, který měl tu čest mě několik let vzdělávat, potřeboval nepřítele, a protože teze nepřítele vnitřního byly již opuštěny, zvolil nepřítele vhodně časově i místně vzdáleného, kterého bylo lze nenávidět o to lépe, oč více byl představen schematicky. V hodinách historie nikdy nespatříte hodnou tetu Gertu, která adoptovala dvě indické siroty a donáší denně čerstvé květiny do místního kostelíka, zato se dozvíte mnohé o fanatických dívenkách chrastících kasičkami s nápisem Winterhilfe a o kožených stínítkách na lampy.

Nepřekvapily mne tedy, aniž by mne v mém požehnaném stavu rozplakaly, hromady brýlí, kufříků,kartáčků na chrup a pozůstatky chrupních i jiných náhrad. Dokonce anidětské košilky, které jsou přece TAK MALIČKÉ, se mnou nehnuly. Pár překvapení však Osvětim přece jen skýtá.


Starý tábor, který se používal do dob hromadného vyhlazování (je to ten s nápisem o práci, která osvobozuje, přičemž heslo moudře tají, že půjde o osvobození ve stylu pana Kopfrkingla), působí téměř přijatelně. Budovy z bývalých kasáren jsou řazeny pěkně geometricky. 


Dojem poněkud kazí zjištění, že doba přežití se tu pohybovala zhruba od tří do šesti měsíců. Židé měli trvanlivost výrazně kratší. Také plynová komora se tu nacházela, protože příprava dělá mistra.

Město se dokázalo po vzoru plevele rozrůst až k branám tábora, což dalo vzniknout půvabnému zákoutí s rychlým občerstvením a pizzerií v blízkosti drátů. Nejsem nepřítelem stravování turistův, ale přece jen, pieta vypadá trochu jinak. (Dlužno dodat, že v blízké Březince se vyskytuje výhradně prodejna knih, u které se nacházejí dva automaty s potravou a jeden nápojový. Chroupat brambůrky v blízkosti zbořených krematorií má sice do piety také daleko, ale připadá mi to přece jen případnější než cpát se salámem na sugu.)

Výstava v Osvětimi připomíná krom jiného také ruské zajatce, u kterých zdůrazněno, že byli likvidováni za kruté zimy tím, že je polévali vodou. Nesmírně by mne zajímalo, jak to tak přijde, že to jednoho napadne. Nejsou mi neznámy pokusy se simulací vězeňského prostředí, ale přesto. To se hlídající hoši jednou večer nudili a rozhodli se zpestřit si příliš dlouhou službu? "Hej, Hansi, myslím, že tady tomu ve třetí řadě je nějak teplo!" Haha. Nebo to byl zlepšovák ve stylu "nyní vyhlazujeme o dvacet procent rychleji"? Dostal někdo opušťáček?

U Osvětimi-Birkenau DOOPRAVDY překvapí, jak je veliká. A DOOPRAVDY překvapí, jak jsou plynové komory efektivně malé. Plýtvat se nebude ani místem, toto na zavraždění dvou tisíc lidí docela stačí. Šetřete národní cihly, inženýre.

V současné chvíli se lze do Březinky dostat bez průvodce. Do "staré" Osvětimi také, ale pouze v ranních a odpoledních hodinách, po většinu času je posunovač po táboře vyžadován. Žel, kvůli němu prohlídka ztrácí svůj meditativní charakter a celá akce se podobá spíše návštěvě Disneylandu, jak ostatně hojně dosvědčují pošťuchující se mládežníci, dovlečení sem proti své vůli historiechtivými rodiči v rámci zaplaceného zájezdu. Dnes solné doly, zítra hromadné vyhlazování, obé lze výhodně získat v naší CK. Dokonce za stejnou cenu.

Začalo to tady.

A skončilo zde.


Obrazový doprovod:

 Milým zpestřením byla nutnost zakoupit pro cestu do Osvětimi lístek. Zajímalo by mne, zda jde v tomto případě o pověstný německý smysl pro pořádek, nebo o smysl pro humor.

Model plynové komory, místnost určená ke svlékání. 

Umělcova představa o tom, jak lidé umírají. Kdyby někdo nevěděl. Výukový účel to nemá, turista profrčí kolem rychle a nedotčen. 

Sbírka krémů na boty, zastoupena i firma Baťa. 

 A zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou.

Dřevěné ubytování v Auschwitz-Birkenau. Původně stáje pro koně. Je zde možno umístit 52 ks koní nebo 400 ks lidí. V tom případě se tolik nevyužijí ty kruhy na stěně. 

 Toto je ta horší cesta.

 Toto bude patrně spíš německý smysl pro pořádek než pro humor.

Stromy.

Povšimněte si barevného panelového obydlí v průzoru brány.


1 komentář:


  1. My cousin recommended this blog and she was totally right keep up the fantastic work!









    Pruvodce lampy

    OdpovědětVymazat