středa 9. března 2011

Čítanka

André Miquel, který ve světle Weinrichových myšlenek studoval způsoby vyjádření času v jedné z Pohádek tisíce a jedné noci, přišel na to, že se zde prosazuje jeden z časů arabštiny, mudi, vyjadřující minulost a dokonalost, a to na úkor času podřízenému, mudari, jenž je časem simultánnosti a zvyklosti, vyjadřující prézens (nebo imperfektum). Protože minulost představuje autoritu, mohl André Miquel této studie využít k tomu, aby dokázal, že cílem, funkcí této pohádky bylo vyprávět vyděděným Arabům příběh o Arabech, kteří vítězili, a seznámit je s minulostí, pojímanou jako východisko, základ či záruku věčnosti.

(Jacques Le Goff, Paměť a dějiny)

Žádné komentáře:

Okomentovat