pátek 4. března 2011

Den jak malovanej.

 

Kdysi mi jakási mužova spolupracovnice vzkázala, že podle rukopisu jsem konzervativní a mám tendenci podřizovat se autoritám. Pravdu měla, ta dobrá žena (i když i já sleduju předpověď počasí s krajní nedůvěrou).

To bylo tak: já, žena původně dobrotivá, jsem si řekla, že něco ukuchtím svému Nejlepšímu a Nejslawnějšímu muži. I našla jsem recept na cuketčím blogu a jala se nakládat maso a okurku. Dostatečně předem, neboť Nejslawnější chodí každý čtvrtek hrát badminton (aspoň to doma tvrdí). Sotva ráno vstanu, už oheň v peci plane, aby v šest bylo hotovo.

Za notování písně Když se podaří, co se dařit má jsem po čtvrté počtvrté zkontrolovala návod a šoupla maso v požadovaný čas do trouby vyhřáté na požadovanou teplotu. (Dobře, přiznávám, že zase takový magor nejsem, abych pěla songy Michala Davida. Ale pohlédnout na ztepilá těla socialistického mládí nemůže nikdy uškodit.)

Ne že by mi nepřipadalo zvláštní, že maso obalené cukrem se má péct na 230 nepřikryté, ale Cuketka nic o přikrytí nepravil, na fotkách poklica taky nebyla, tak co. Za pouhých dvacet minut se výsledek dostavil. Proklela jsem Cuketku, přikryla bůček a obhlédla, jestli mi pekárna pekární těsto na knedlíky.

Tu se ukázalo, že pekárna, jindy věrnější než Goro, bílý pes, se rozhodla, že večer je nutno ještě nějak ozvláštnit, a těsto neuhnětala. Chm. Použila jsem tedy hrubou sílu a pár modliteb, protože čas se již krátil a já nejsem z těch, kdož se domnívají, že porodí-li jedna žena za devět měsíců, stihne to devět žen za měsíc. Každé kynutí chce svůj čas.

Po odsvinění kuchyně zaprasené od mouky (jak bylo předpovězeno) a vykonání potřebných rituálních tanců okolo pařáčku s knedlema se ukázalo, že:
1) Na šestou se rozhodně večeřet nebude.
2) V sedm se také dá jíst.
3) I v sedm je to vynikající jídlo.
4) To si ale nemyslí moje osobní váha.
5) A navrch mi Nejslawnější ráno vynadal, že ve čtvrtek vařit nemám. Prý mu to kazí styl, či co, takže sice zvítězil, ale ne tak slawně, jak by si sám přál.

Příště bude tři dny stará šumava a gothaj.


Dítě pojídající smaženku vytvořenou z původního momofuku knedlíku. Pro milovníky malých dětí a zdravé výživy, nejlépe dohromady pojatých, upozorňuji, že to sice JE smažený knedlík se sýrem, ale Plivník si, jako obvykle, třikrát kousl a konstatoval, že to by stačilo. Z čeho žije, dosud nevím. Podezřívám ho, že - podobně jako kdysi moje sestra - se pokouší vyvinout fotosyntézu.

Žádné komentáře:

Okomentovat