středa 2. března 2011

nOSTalgie

Jsem již žena v letech, a tak leccos pamatuji. Například že tráva dřív bývala zelenější, zimy tužší a rohlíky také. Když mi něco ony slavné časy připomene, neodolám. Tehdy naší domácností znějí tklivé tóny písně Přes spáleniště, přes krvavé řeky, já se chvěji o osud Aničky Holubové víc, než se chvěje její knír, a také jídla podávám starodávná. Nutrii jsem na pultech, pravda, už dlouho neviděla. Ale kdykoliv spatřím na řezníkově ceduli bílým písmem vypsáno DNES TALIÁNY, jsem k neudržení. Škoda jen, že už to nebalí do papíru. Igelitový sáček celou blaženě dětinnou atmosféru narušuje. Bude totiž po použití vyhozen, místo aby byl řádně uschován pro další použití na svačinu co nedostatkové zboží.

Žádné komentáře:

Okomentovat