středa 2. března 2011

Co jsem nechtěla vědět o dětech (a bála jsem se zeptat) - úvod do problematiky

Svět kolem je plný šťastných matek. Zajímavé šťastné matky se šťastně zubí z obálek barevných obrázkových časopisů pro méně zajímavé šťastné matky. Televize chrlí příběhy, na jejichž konci se culí šťastná matka a šťastné dítko, nejlépe blonďatá kudrnatá holčička. Prošly si sice těžkým obdobím, avšak nyní... nyní! Matky Sama doma jsou šťastné, neboť vědí vše o přebalování, scrapbookingu, nemocích ledvin - a hlavně, hlavně nehloupnou, když sledujou tu televizi.

Já oproti tomu šťastná matka nejsem. Nemám pleť bez poskvrny, o scrapbookingu vím pouze to, že existuje, a nemám blonďatou kudrnatou holčičku (která nikdy nezvrací, nemoci projevuje interesantní bledostí a žádostí o čaj v pět odpoledne, nikoliv žalostným fňukáním před svítáním, občas chodí čůrat, protože u malých dětí je to přece roztomilé, ale nikdy, NIKDY se jí nezačne chtít na záchod, když člověk stojí ve frontě u pokladny). Má slovní zásoba se tristně zmenšuje. Bodejť ne, když většinu dne věnuju výrokům "Děláš haló haló? Půjdeme papat? Ham jablíčko? Ano, to je ovečka. Jak dělá ovečka? Bééééééé! To je nočník. Na nočníku se dělá e-e." a jim podobným. Věta "Lžička ne bác, Bene!" ještě z nikoho Einsteina neudělala.

Krom toho se domnívám, že štěstí je poněkud extrémní stav vyšinutí mysli. Trvale šťastný může být pouze idiot.

Za normálních okolností bych se nedomnívala, že je něco v nepořádku se mnou. Připadá-li vám podezřelé, že v každém plátku obdržíte návody na všechno od šťastného manželství přes stavbu lodi ve flašce od rumu, záchranu nezazimovaných ježků až k záchraně tropických porostů, jsou stupidní ony plátky, nikoliv vy. Mateřství však disponuje mocnou zbraní: hormony. A tyto dokážou proměnit i původně víceméně racionální bytost v uzlíček nervů, schopný uvažovat o tom, zda své dítko netrýzní, když mu ve třech měsících nezpívá didaktické písně a nevodí ho na zpěvy a tance již ve věku, kdy sotva zvedne hlavu pět centimetrů nad podlahu.

Pokud sem někdo zabloudí, je fér ho seznámit s tím, co může najít. Tak tedy: můžete najít zápisky, kterými se částečně bavím, částečně duševně rekreuji od světa. Vnějšího i vnitřního. Bude i fotka taliánů (coming soon).

Žádné komentáře:

Okomentovat