neděle 6. března 2011

Noční ořech

Nikdy jsem nechápala, proč se lidé tolik touží množit. Za více či méně láskyplné odstraňování pokálených plen (a kdo říká, že miminka alespoň do zavedení pevné stravy nezatouchají, tomu čas milosrdně zastřel paměť - miminka smrdí jako malí tchoříci, kdykoliv vycítí příležitost) a více či méně trpělivé tišení nočního pláče (že přerušovaný spánek je obzvlášť účinné mučení, dobře vědí na Guantánamu - patrně se každé dítě již in utero seznamuje s pracovními manuály tamních dozorců) se vám ti zvláštní tvorové v pubertě odvděčí očima obrácenýma vsloup a - máte-li štěstí, tichým - přípodotekem, že jste idiot, který nechápe mysl génia. Dalším krokem génia nezřídka bývá žádost o umístěnku do domova důchodců, pochopitelně pro vás.

Přitom za ty peníze můžete každý rok na měsíc do Indie. Možná i DVAKRÁT.

(... a pak se malý zvláštní tvor usměje.)

Žádné komentáře:

Okomentovat